středa 15. listopadu 2017

Yrsa Sigurdardóttir: Pamatuji si vás všechny (Ég man ðig)

"Člověk nemusí sám projít peklem, aby s někým soucítil"

Rok vydání knihy na fotce: 2015
Rok vydání originálu:      2011
Vydání:                    první
Nakladatelství:            Metafora
Počet stran:               315

Autor: YRSA SIGURDARDÓOTTIR

Yrsa pochází z dalekého Islandu. Narodila se zde 24. srpna roku 1963, a to konkrétně v Reykjavíku. Přestože je známá především svou literární tvorbou, vystudovala stavební inženýrství na Islandské univerzitě. 
Kupodivu její první tvorbou nebyly thrillery, ale literatura pro děti, díky které dostala i literární ocenění.
Její vrchol přišel s knihou Poslední rituál, který odstartoval autorčinu sérii v čele s Právničkou Tórou Gudmunsdóttir. Dalších pět knih bylo volným pokračováním s hlavní hrdinkou Tórou, ale knížka Pamatuji si vás všechny se od ostatních liší především absencí Tóry.
Nejnovější autorčina kniha se jmenuje DNA, která u nás vyšla letos. Já její recenzi ještě nemám, ale můžete se na ni mrknout zde.

Anotace:

Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co posouzeno.
Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne...?

V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa  vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna?

Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena.

Ale pokud byste si snad chtěli říct ,,Vždyť je to jen spisovatelčina fantazie", nebuďte si tak jistí a vězte, že příběh je (přinejmenším zčásti) postaven na skutečných událostech.



Můj názor:

   Tohle byla první knížka, kterou jsem četla od nějakého severského autora. Přestože se knížky ze severu staly velkým hitem, já jsem se do jejich čtení moc nehrnula. Od hodně lidí jsem slyšela, že jsou tito autoři složití jak na čtení, tak pochopení. Po knize Pamatuji si vás všechny jsem sáhla jen díky stránkám databazeknih.cz kde probíhá čtenářská výzva. Jde o seznam 20 pokynů, které knihy přečíst, no a jedním z nich bylo přečíst knihu od severského autora. A já si vybrala tuhle.
   Příběh byl rozhodně velmi zajímavý. Ze začátku se vám představí dvě dějové linie, každá zvlášť v kapitole a i nadále se tyto dvě linie střídají. Zpočátku jsem netušila, jak by ty dva příběhy spolu mohly souviset, když se každý odehrává jinde a jsou tam jiné postavy, ale s trochou trpělivosti se vše postupně začalo prolínat.
   V knize se poměrně často objevují dlouhé odstavce, ale příběhu to jen prospělo. Na rozdíl od jiných knih, autorka zde nedělá rozsáhlé popisy všeho co postavy vidí, nýbrž popisuje souvislosti a odhaluje v nich tajemství, které zkrátka nejdou popsat ve dvou větách.
   Přestože příběh byl originální a nebyl tak složitý, jak jsem se obávala, nějak jsem nepochopila konec. Tajemství a záhady, které jsou nám představeny v knize, se na konci vysvětlují a vše do sebe zapadá, ale některé záležitosti mi přišli nejasné, až nepochopitelné. Nechci samozřejmě nic prozradit, ale co mi opravdu nedošlo, bylo zakončení s Katrín. CO se stalo? Přežila? Nepřežila?
   Nebyla to špatná kniha. Bavilo mě ji číst a občas jsem se i bála, zvlášť když jsem ji četla večer sama v pokoji jen při lampičce, ale asi už severské autory vyhledávat nebudu. Každý jsme prostě jiný a já tomuhle fenoménu prostě nepřišla na chuť.
Citáty:

"Člověku se nevede lépe jen proto, že ostatní jsou na tom hůř."

Doba čtení: 5.11 - 13.11.2017

   Člověk se prostě občas chce vrhnout do neznámých vod, ale už podruhé se mi ukázalo, že něco takového není pro mě. Poprvé se mi to stalo, když jsem se odhodlala přečíst si něco z ruské literatury. Moje volba byla Anna Karenina a doteď jsem ji nedočetla, Pokud si dobře pamatuji, skončila jsem asi na dvousté stránce z osmi set. Strašně moc jsem to chtěla dočíst, ale ta nuda, kterou jsem u jejího čtení zažívala, byla horší. Možná se k tomu jednou vrátím. Ale pro teď zůstanu u toho,co znám. S dalším experimentováním si dám na čas.


Betty Potter






6 komentářů:

  1. Moc hezky napsaná recenze. A Katrin? Která to sakryš byla?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to byla manželka Gardara, jedna ze tří lidí, kteří jeli na ten fjord opravovat dům :)

      Vymazat
  2. Já zatím žádné knihy od severských autorů nečetla, také si myslím, že by mě to nenadchlo. Hezká recenze, děkuji za upřímnost!:)
    Knihokopka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) :) Sto lidí, sto chutí, třeba by ti to sedlo. :) Ale na stylu psaní jde opravdu poznat, že to není "to, co čteme pořád." Je tam prostě něco jiného co mi nesedlo, třeba to ale chce jen jinou knížku. :)

      Vymazat
  3. Tahle kniha mě moc bavila :)vážně mě dostala, že jsem ještě týden chodila po tmě po domě s baterkou :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, ani mě se opravdu nechtělo být doma sama a ještě ke všemu večer. :D :D Knihu jsem četla hlavně před spaním u lampičky, což nebyl úplně nejlepší nápad. :D

      Vymazat