Audrey Carlanová: Calendar Girl 3 - Červenec, Srpen, Září (Calendar Girl: July, August, September)

"Tvá láska k životu a novým věcem ve mně budí chuť ti položit k nohám celej svět, jen abych uviděl tvůj úsměv. Budu tě milovat, dneska, zítra a každý další den."

Rok vydání originálu:      2016

Rok vydání knihy na fotce: 2017

Vydání:                    první

Nakladatelství:            Ikar

Počet stran:               356

Autor: AUDREY CARLAN

Informace o autorce najdete v článku Calendar Girl 1. Přečtěte si také článek o druhém dílu z této série: Calendar Girl 2 .

Anotace:

Během dalších tří žhavých letních měsíců zamíří Mia do Miami, Texasu a svého rodného města Las Vegas.

V červenci se stane herečkou v hudebním videoklipu hiphopového umělce Antona Santiaga.

V srpnu se bude vydávat za dávno ztracenou sestru ropného magnáta  a majitele ranče Maxwella Cunninghama. Tato úloha by pro ni měla být jednoduchá, ale zkomplikuje ji minulost, kterou Mia postupně odkrývá a mění vše, co do té doby znala.

V září se vrací do rodného Vegas, kde lidé, kteří jsou jí nejbližší, bojují o život. Otcův zdravotní stav se zhoršil a ani její přítel Wes to nemá lehké. Mia zoufale hledá řešení...

Můj názor:

První dva díly mě velmi bavily, proto jsem se moc těšila na následující díl. A víte co mě čekalo? NUDA!!

Od první kapitoly jsem cítila, že něco je jinak. Myslím, že autorka s tímhle dílem musela spěchat, protože jednotlivé části mi přišly, nedomyšlené a jiné zase až příliš vykonstruované a záměrně stvořené tak, aby se čtenářovi líbily. Bylo to zkrátka až moc komerční. 

V červenci se Mia stane hlavní roli v hudebním klipu Antona Santiaga a musím říct, že tahle část ještě nebyla tak špatná. Mia našla kamaráda, jenž jí pomohl se vyrovnat s traumatem a také si našla novou kamarádku. Díky vztahu s Wesem nic s klientem nedělala, čímž se autorka úplně odprostila od tématu prvních dvou dílů. Nic proti Wesovi, ale Mia přece měla každý měsíc zažít novou zkušenost, včetně nového "pána na holení." Jenže Mia se stala přítelkyní, a právě to byla podle mě chyba. V tomhle ohledu se totiž úplně uzavřela moje fantazie a možnost předvídat co bude, zbyla jen realita na papíře.

Od části srpen mě kniha přestala bavit úplně. Autorka to určitě s "dávno ztraceným bratrem" myslela dobře, ale prostě když je vám od první kapitoly (možná už od anotace) jasné, co, nebo spíš kdo, Miu potká, bavilo by vás číst dál? Trapné narážky na to, že jsou s Maxem sourozenci, zvláštní Maxovi pohledy na Miu a to, jak ji hned začal mít rád jako by se znali od mala...No tááááák. Něco originálního by nebylo?

A v září jsme se vrátili do Vegas za Miiným otcem, kterému se přitížilo. Samozřejmě Max, jako nejvěrnější bratr na světě, který se zná s Miou celý "dlouhý" měsíc se o Miu i Maddy pilně stará. Vše mi to prostě přišlo takové až moc nahrané a až moc nereálné. No a když se na konci Mia dozvěděla tu špatnou zprávu o Wesovi, ani jsem nelitovala. Už mi to bylo úplně jedno. Příběh naprosto ztratil můj zájem. Ale jakožto optimista se i tak těším na poslední díl. Třeba tam bude nějaká záchrana. 

Doba čtení: 3. 1. - 15. 1. 2018

" - buď opatrná na to, co si přeješ, protože se ti to může splnit a dopadneš tak, že celý tvůj dosavadní svět bude najednou viset na vlásku."

Betty Potter

Audrey Carlanová: Calendar Girl 2 - Duben, Květen, Červen (Calendar Girl: April, May, June)

"Pohled na plačícího dospělého muže je něco, co dělá z ženy plačícího idiota"

Rok vydání originálu:      2015

Rok vydání knihy na fotce: 2017

Vydání:                    první

Nakladatelství:            Ikar

Počet stran:               372

"Viděla jsem, jak Rachel při té jeho poznámce poklesla ramena. Považovala sama sebe docela jistě za upjatou profesionálku, která má pořád sevřenej zadek, a já jsem ji teď viděla, jak se jí ten zadek svírá natolik, že by mohla vyměšovat diamanty."

Autor: AUDREY CARLAN

Informace o autorce najdete v předchozím článku Calendar Girl 1 .

Anotace:

Mia Saundersová pokračuje ve své cestě za získáním peněz i za dobrodružstvím. Její otec leží v kómatu a ona za něj splácí jeho dluh jako dobře placená společnice v eskortní službě tety Millie. Čas plyne a Mia se každý měsíc střetává s novými muži, přestože Wes, kterého potkala při své první práci, jí uvízl v srdci hlouběji, než by chtěla přiznat. 

Duben Mia prožije po boku známého sportovce Masona a spřátelí se i s jeho asistentkou Rachel, která je do něj očividně zamilovaná. 

Květen stráví na Havaji, kde jí společnost dělá neodolatelný Samojan Tai. 

V červnu pak odjíždí do Washingtonu, kde bude doprovázet vlivného podnikatele Warrena, ale lhostejný jí nebude ani jeho pohledný syn Aaron. Život luxusní společnice zahrnuje kromě pozlátka i to temnější, co se skrývá pod ním, a někteří muži mohou být nevyzpytatelní i navzdory přitažlivé tváři...

Můj názor:

"(...)kamarádi jsou rodinou, kterou si vybereš - a já měla ty nejlepší kamarády, a tedy nejlepší rodinu na světě."

 Po skončení prvního dílu jsem byla šťastná, že jsem ihned mohla sáhnout po druhém díle, který na mně již čekal v knihovničce.

   Duben, který Mia strávila s Masonem, byl dobrý. I tak se mi ale nejvíce líbila část, kdy Miu navštívil starý přítel a zpříjemnili si společně pár chvil.

   Červen byl naprostá pecka! Mia odletěla na Havaj, kde se setkala s úžasným Taiem, díky kterému na nějakou dobu zapomněla na Wese. Mimo to jsem byla nadšená, že autorka se snažila vystihnout krásnou havajskou kulturu a co víc, jejich neuvěřitelné rodinné pouto. V jiných měsících mi vadilo to, jak se každý klient chtěl s Miou okamžitě vyspat. Nevím, prostě mi to přišlo až moc chlapi-odsuzující, jestli se to tak dá říct. Ale u Taie se tomu zkrátka nešlo vyhnout.

   Červenec se stal prozatím nejdramatičtějším měsícem, kde Mia zažije poměrně zlé chvíle, ale jakožto silná dívka, se i z tohoto dokáže vysoukat. A co víc, zjistí, jak úžasné kamarády si stihla udělat. Že sliby, které si společně dali, doopravdy platí a že i v těch nejhorších chvílích se člověk může cítit dobře, má-li kolem sebe ty správné lidi.

Doba čtení: 26. 12. 2017 - 2. 1. 2018

"Jo, můj život byl zvláštní, ale já ho žila naplno. Brala jsem každý den, jak přišel, a vyždímala jsem z něj maximum. Přijímala jsem s klidem dobré, špatné, a dokonce i ošklivé, protože všechno bylo součástí procesu. Stejně jako říkalo moje tetování, musela jsem věřit své cestě."

Betty Potter