John Green: Papírová města (Paper towns)

"Potěšení není to provést. Potěšení je to plánovat."

Varování ke Greenovým knihám

Poté, co jsem přečetla třetí knihu od Johna Greena, jsem si uvědomila, že každý, kdo si chce užít všechny jeho knížky, nesmí je číst hned po sobě. Je to z toho důvodu, že když čtete jednu knihu, zasáhne vás (nebo aspoň většinu z vás) tak moc, že duchem budete pořád u té knížky. To je Greenův záměr: donutit své čtenáře zamyslet se nad tou knížkou, dumat nad hlavní myšlenkou a uvědomit si sám sebe. Jenže když čtete třeba Hledání Aljašky a ještě ten den se vrhnete na Papírová města, Vaše já je stále naladěno nad tragickým Aljaščiným skonem a snaží se teprve pochopit její myšlenkové postupy a pro Margo z Papírových měst už Vám v mozku nezbývá místo. Proto, čtete-li Greenovu knihu, dejte si po jejím přečtení od Johna pauzu a přejděte radši na úúúúplně jiný žánr.

Rok vydání:      2014 

Vydání:          třetí

Nakladatelství:  Yoli

Autor

Píšu vám tu o knížkách, ale zcela jsem zapomněla zmínit samotného spisovatele, autora mých oblíbených citátů. Takže Dámy a Pánové, Pan John Green. JG se narodil v roce 1977 v Indianapolis. O dětství jsem toho moc nenašla, ale stal se z něho vloger (člověk, který točí různá videa a dává je na youtube) a nečekaně spisovatel. Vlogy točí se svým bratrem Hankem. Já se na ty jejich videa teda nedívala, ale pokud je někdo sledujete, dejte mi vědět, jestli stojí za vidění. :D

Prozatím napsal knihy Hledání Aljašky, Hvězdy nám nepřály, Papírová města( Fááákt?), Příliš mnoho Kateřin a jako spolu-autor napsal antologii Sněží, sněží, která u nás ještě nevyšla. A údajně si zahrál malou roli ve filmovém zpracování Hvězdy nám nepřály. Dlouho jsem to neviděla, ale až se na to zase kouknu, rozhodně budu dávat větší pozor :D

Anotace

Hrdinou Papírových měst je Quentin Jacobsen, normální, trochu bojácný kluk, který má od dětství rád svou kamarádku, nádherně nespoutanou Margo Rothovou Spiegelmanovou. Ta mu pak jednou za tmy nečekaně zaklepe na okno - s výzvou, aby ji doprovázel na celonoční cestě důvtipné pomsty. Ráno jejich společné dobrodružství skončí a nastane nový den. Margo však ve škole chybí. Quentine začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určité stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní stále setkává?

Můj názor

Já jsem právě udělala tu chybu, že jsem začala číst Papírová města hned po přečtení Aljašky, takže se mi hodně těžko dostávalo do děje. Ze začátku mě to ani nebavilo. Připadalo mi to strašně moc podobné první knize. Zase je tam holka, která je jednou velkou záhadou a je to vysněná holka hlavního hrdiny. Kniha se ale velmi liší od Hvězdy nám nepřály. V Papírových městech jde hlavně o hledání ne někoho jiného, ale o hledání sebe sama. A když člověk čte opravdu pečlivě, uvědomí si,že to, co nám chtěl Green sdělit, jsou dvě slova: Carpe diem. A to je ten hlavní rozdíl mezi Hledání Aljašky a Papírová města.

Margo Quentina celé ty roky nijak neřešila a pak se prostě rozhodla změnit mu na jednu noc život. Uprostřed noci ho vytáhne ven, aby s ní splnil její plán pomsty za nevěru svého přítele a z nějakého důvodu Q. souhlasí. Možná mu Margo chtěla tou nocí ukázat, jak si může užít života a že to zrychlené bušení srdce je konečně žijící srdce. Zkrátka, Margo je velice zvláštní osoba. Buď je to rozmazlený fracek, který svému okolí přidělává problémy, ale nevědomky tvoří náhodné přátelské svazky, nebo je to jedna z nejlepších lidí ve státě Florida, která skvěle rozumí lidské psychice a proto věděla, jak rozmístit stopy, aby ji přátelé nakonec našli.

Takže v konečném důsledku knihu hodnotím kladně. V druhé části jsem se do ní začetla a nemohla se odtrhnout. Baví mě knížky, kde musí sám čtenář hádat a až do úplného konce nemá nejmenší tušení, jak příběh dopadne. Sice jsem trochu zklamaná, že ani tihle dva spolu nezůstanou, ale v tom je ta Greenova originalita. Když už si myslíte, že víte, jak to dopadne, Green vám ukáže, že jste na omylu. 

Citáty

"Mluvit s opilcem je jako mluvit s hrozně šťastným tříletým dítětem, co má těžce poškozený mozek." (Quentine)

"Potěšení není to provést. Potěšení je to plánovat." (Margo) -> Je to jako když jdete na nějakou cestu, nebo třeba túru. Plánujete, že vyjdete z určitého místa a dojdete do cíle, ale přesto to nejlepší z celé cesty není ani start, ani cíl, ale právě ty zážitky z té cesty. To povídání o cílu je mnohem zajímavější než samotný cíl.

"...Dej mi něco, do čeho můžu načůrat." "Absolutně NE!Drž, jako se viktoriánská slečna drží svého panenství." (Ben,Quentine + Radar + Lacey)

"Je těžké vrátit se, když člověk jednou cítil v dlani kontinenty." (Quentine)

"Navždycky se skládá z mnoha teď" (Emily Dickens) -> v knize tuto větu užila Margo,ale hned dodala, že to řekla Emily)

Doba čtení: 24.8. - 30.8.2015

Závěr

Touhle knihou jsem si opravdu potvrdila, že mám Greenovi knihy ráda. Baví mě je číst, líbí se mi citáty a zbožňuji hledat pravý smysl knihy a co nám chce autor sdělit tentokrát. Líbila se vám má recenze? Máte k ní nějaké poznámky? Pište mi do komentářů, co vás napadne. Brzo sem hodím něco, co jsem přečetla už před časem.

                 

Prozatím, Vaše 

Betty Potter